About

Jmenuji se Ondřej Matouš Te OneOne Nur Iman Čang Ngó (Kano狩野) Landa.

Není to vtip. Všechna tato jména opravdu nosím. Jen v různých částech světa. A dostal jsem je od rozličných kultur a duchovních autorit, se kterými jsem během svého života pobýval a žil.

Ondřej je mé české křestní jméno.
Jako Matouš jsem byl pokřtěn katolickou církví.
Te OneOne je mé jméno maorské, které mi dal stařešina a duchovní vůdce kmene Tuhoe, Wairere Tame Iti. Znamená Hlína/Zemina nebo také Ten, který je blízký Papatuanuku - bohyni Matce.
Nur Iman je jméno, jímž mě oslovovali malajští muslimové a znamená Světlo víry.
Jméno Čang Ngó mi udělil představený zenového kláštera Bach Má ve středním Vietnamu, ctihodný Thich Tam Hanh, a znamená Pravé osvícení a Ten, který pochopil podstatu všech věcí.
Kano(狩野) znamená Lovící v polích a je to příjmení mé bývalé japonské manželky, které jsem sňatkem přijal ke svému vlastnímu (po rozvodu jsem toto jméno sice přestal užívat, avšak na některých mých dřívějších pracích se stále vyskytuje).
Landa je mé rodinné příjmení (podotýkám však, že se zpěvákem Danielem Landou mě, pokud já vím, žádný příbuzenský vztah nepojí).

A co jsem vlastně zač?

Jsem jistě umělec, protože pořádám koncerty a představení, točím filmy a píši knihy.
Jsem etnograf a výzkumník, protože jsem léta studoval a žil s rozličnými kulturami a národy a své poznatky o nich dnes sdílím se svým vlastním socio-kulturním prostorem.
Jsem environmentalista (a možná také něco jako eko-aktivista), protože se už dlouhé roky prakticky zabývám permakulturou, soběstačností a ekologickou osvětou.
A jsem jistě i něco jako mnich a poustevník, protože značnou část mé každodennosti tvoří duchovní praxe, v jejímž rámci pomáhám i druhým vzdělávat se v oblasti meditace a jógy a překonávat překážky na cestě hledání jejich bytostného základu. Svůj čas přitom trávím na cestách nebo ve své lesní poustevně v odlehlé části Karpat, v jižním cípu rumunského Banátu.

Mám spoustu kabátů, které si oblékám. Ovšem každý z nich je jen jednou z podob mě samého. Popravdě, vlastně nevím, čím jsem. Nevím, jaká je moje profese a jakou společenskou maskou mám sám sebe nejlépe prezentovat. V rejstříku profesí moderní společnost totiž moje kolonka tak nějak chybí...
Nechávám to tedy veskrze na ostatních, aby mou úlohu sami, podle vlastního uvážení, definovali.
Sám za sebe přitom mohu říci snad jen jedinou věc téměř jistě: Žiji proto a takovým způsobem, abych se neustále vracel sám k sobě, k lidem a ke svému místu v živém ekosystému této planety. A vím, že jsem tu stejnou měrou pro sebe - svou nejhlubší podstatu, i pro druhé.

Návštěvník těchto stránek zde najde celou řadu mých osobních příběhů. Je to proto, že příběhy nejlépe mluví o zkušenosti. A zkušenost, osobní a přímá, je pro mě více než tituly nebo společenské reference. Proto používám příběhy k prezentaci sebe sama a toho co považuji za důležité, vůbec nejradši.
Mé příběhy jsou přitom zejména vyprávěními o hledání a návratu. Jsou to příběhy o Cestě. A jsou tu pro druhé, aby z nich mohli čerpat cokoli co ve svém vlastním hledání uznají za užitečné a vhodné.