Bio

Ondřej Landa je původem z České Lípy a ze Šluknova v severních Čechách. Vyrůstal v prostředí malých rodinných statků a jakožto syn vášnivé pedagožky a cestovatelky prožil značnou část dětství na skupinových tůrách v přírodě a na poznávacích expedicích po evropských zemích. Vedle cestování, přírody a sebevzdělávání se vždy intenzivně věnoval zejména hudbě, psaní a divadlu.

Studia

Ondřej Landa studoval non-verbální herectví a klaunskou tvorbu na Janáčkově akademii muzických umění u předního českého mima prof. Ctibora Turby, a na katedře Hudební vědy při Filozoﬁcké fakultě MU se stal certiﬁkovaným muzikoterapeutem.
Z vědeckých oborů se na Masarykově Univerzitě věnoval krátce religionistice, aby následně plně přesunul svůj zájem k sociální antropologii a environmentalistice na Fakultě sociálních studií tamtéž. Během studia byl osloven Katolickou teologickou fakultou UK v Praze, kde se jako etnograf a mluvčí podílel na jednom z prvních oﬁciálních výzkumů religiozity vietnamských imigrantů v Čechách.

Během vysokoškolských studií Ondřej Landa začal s praktikováním zenového způsobu osobnostního tréningu a meditace, které postupně ovlivňovaly jeho přístup k umění, vědě i k životu jako takovému. V tomto směru pro něj byly zásadní první dvě cesty do Japonska, kde se v letech 2008 a 2009 zůčastnil proslulé dílny tanečního mistra Mina Tanaky.
Tato dílna se z části sestávala z farmářské práce v duchu japonské permakulturní tradice a z části z intenzivního tréningu zaměřeného na tělo a mysl a jejich přesahy mimo rámec konvečně vnímané reality. Tato zkušenost zásadně ovlivnila a posunula Ondřejův pohled na lidskou kulturu, na přírodu i na člověka jako takového a on se pak již nebyl sto spokojit pouze s teoretickým a striktně intelektuálním přístupem k poznání, praktikovaným v akademickém světě univerzit. Po několika letech konvenčního studia tedy veškeré vzdělávací instituce opustil a vydal se studovat člověka a jeho prostředí i kulturu na vlastní pěst a přímo.

Etnograﬁe

Počínaje praktickým studiem japonského budhismu a šintoismu (ještě během svých prvních pobytů v Japonsku), odjel Ondřej Landa v roce 2010 na Nový Zéland, kde žil s domorodými Maory v národním parku Te Urewera a stal se blízkým přítelem místního kmene Tuhoe.
Později odcestoval do Malajsie, byl vlídně přijat komunitou praktikujících muslimů a po krátký čas tam studoval islám. V Laosu a Kambodži se seznámil s theravádovým budhismem a poté několik měsíců žil a praktikoval meditaci v zenových klášterech ve Vietnamu a v Japonsku.
Za kořeny jógy a hinduismu procestoval Indii a Himaláje a v rámci intenzivního studia křestanství pobýval v katolických komunitách a v pravoslavných klášterech v Rumunsku a v Řecku. Tím se postupně ve svém bádání vracel ke svým vlastním kulturním kořenům, aby nakonec strávil několik let studiem staré české komunity v Banátu v jižním Rumunsku. A tam také své studijní cesty ukončil a z rumunského Banátu učinil svou domácí základnu.

Během svých cest se setkal s mnoha duchovními autoritami, od nichž získal svá rozličná jména.

Soběstačnost

Kromě světových duchovních proudů a rozličných kulturních vzorců chování člověka studoval Ondřej Landa během svých cest také permakulturu, tradiční zemědělství a soběstačnost. A to, stejně jako u náboženství, vždy přímou zkušeností a otevřeným kontaktem s praktikujícími.
V roce 2012 se oženil s japonskou tanečnicí Fukiko Kano . S ní následně farmařil na území šintoistické svatyně v podhůří Japonských Alp v Naganu, kde se jim později, během domácího porodu bez asistence lékařů, narodila dcera. Následně se všichni tři přesunuli zpět do Rumunska a skrze soběstačný způsob života postupně dosáhli nezávislosti na konzumním systému moderního světa (platí pro rok 2015. Dnes Ondřej praktikuje soběstačnost jen v omezené míře).

Současnost

V posledních letech Ondřej Landa spoluzaložil dvě mezinárodní hudební uskupení (ČR/Japonsko/Tibet), vytvořil několik divadelních představení, a natočil dva ﬁlmy s tématikou soběstačnosti a návratu k přírodě. Je také autorem několika knih, z nichž jedna pojednává o cestování Japonskem a o taneční dílně Mina Tanaky a druhá pak o dvouměsíční pěší cestě rumunskými Karpatami, kterou spolu s manželkou podnikl v roce 2014 (s koněm a s jejich tehdy roční dcerkou).

V současnosti je Ondřej Landa rozvedený a aktivně se uplatňuje jako umělec, lektor, terapeut a zahradník. Pilířem jeho života však zůstává každodenní jógová a zenová praxe, s níž započal v roce 2006. Žije převážně na cestách v obytném autě nebo na své malé poustevně (dnes Kolíba ashramu) nedaleko české vesničky Šumice v jižním Rumunsku.

f: Standa Mitáč, v rámci rozhovoru pro eMontana.cz